V novinách toho dne jsme se dočetli, že „z Česka dočasně mizí kultura… Kvůli šířící se nakáze koronavirem sáhla česká vláda po jedněch z nejtvrdších opatření v celé EU“. Do odvolání končí divadla, koncerty, kulturní akce, zavírají se knihkupectví, muzea, galerie, omezuje se pohyb osob, je paralyzován nakladatelský provoz i knižní distribuce. Řetězí se ekonomické problémy. Nikdo tehdy netuší, že pád kultury do propasti bude pokračovat až do konce roku, dokonce i v roce 2021. Důsledky abnormální pandemické situace doléhají i na nakladatelství Pražská scéna. Několik rozpracovaných edičních projektů je nutno přerušit a odsunout na další rok. Dotáhnout se podařilo vydání novinky Jana Vedrala Lámání Prosperovy hůlky s podtitulem K praktické dramaturgii.
13. 11. 2019 SCÉNA 1980–1989 v Divadle Viola
Na padesát divadelních a filmových kritiků, autorů antologie SCÉNA 1980–1989, a jejich přátel se „v předvečer“ 30. výročí 17. listopadu 1989, kdy končí téma knihy, sešlo v Divadle Viola. Vladimír Just a Jan Kolář připomenuli fenomén, aktivizující kulturní frontu 80. let, s osobitou poezií ze stránek Scény „vystoupili“ Jan Burian a Lumír Tuček (když ve Viole, tak jeho Inža kouří klejky v interpretaci à la Radovan Lukavský) a zcela spontánně zaveršovali také výtvarníci Aleš Lamr a Jiří Slíva.
Čtrnáctideník Scéna pak v letech 1990–1992 převzalo Nakladatelství a vydavatelství Scéna a po jejich zániku pokračuje ve službě českému divadlu již přes čtvrtstoletí one-man-press Pražská scéna.
11. 11. 2019 Cena Divadelních novin pro Bohuslava Blažka
Cenu Divadelních novin za publikační počin v oblasti divadla získal ze 14 nominací redakce DN a navíc i několika dalších individuálních tipů od členů poroty ohlasný soubor statí Divadlo v proměně civilizace od radikálního a všestranného myslitele Bohuslava Blažka (1942–2004), který divadlo nahlíží nejen kriticky, ale především v novém vektoru světa trvale rostoucí neurčitosti. Ocenění v podzemním Divadle X10 na pražské Národní třídě převzala jeho žena Jiřina Olmrová, spoluautorka řady textů, podílející se na sestavení knižního výboru.
Tímto oborovým oceněním zároveň bodovala i Pražská scéna a to již potřetí – poprvé to bylo v roce 2014 za reprezentativní příspěvek k poznání českého divadla 80. let Divadelní osmdesátky a Studio Beseda (týmu autorů, vedeného Miloslavem Klímou, a s fotografiemi Josefa Ptáčka) a podruhé v roce 2016 za fotografie Zdeňka Merty v knize Divadelní pouť 1985–1989.
30. 7. 2019 O Pražské scéně v Divadelní revue № 1 / 2019
Divadelní historik Martin J. Švejda v rozhovoru pro známé teatrologické periodikum, vycházející již ve 30. ročníku, zpovídal Jana Dvořáka, editora a nakladatele divadelní literatury ve vlastním podniku Pražská scéna. Pod názvem Podstatné je žít v tom, co si sám zvolíte a vyberete je v rozsáhlém, osmnáctistránkovém dialogu mj. zveřejněna odpověď na otázku Jaké to vlastně, obecně, je vydávat soukromě divadelní literaturu? Co všechno musí mít člověk na zřeteli, když ji chce tisknout?:
Za významný snad považuji vztah k oboru. K divadlu, ale i k médiu knihy. A pak kulturnost obecně. Začínajícího nadšence je pak nutné připravit na to, že divadelní literatura je nadále zcela ojedinělým segmentem knižního provozu, neboť tu absolutně převažují státem plně subvencovaní vydavatelé (akademické, školské, divadelní a jiné instituce) a soukromý vydavatel je permanentně tak říkajíc v konkurenční nevýhodě, v nerovných podmínkách hospodářské soutěže, což je jen konstatování, nikoli hořekování.