První kniha o Studiu Ypsilon a jeho principálovi Janu Schmidovi, která vznikla mimo toto divadlo, vně Studia Y, je to první pojednání o Schmidovi „nejen podle Schmida“, pokus o objektivizaci, usilující charakterizovat mimořádně osobitý režijní styl, který lze považovat za svébytný umělecko-divadelní sloh. Naprosto originální a neodvozený jevištní koncept je rozvíjen již od poloviny 60. let 20. století a Jan Schmid je v knize představen jako všeobjímající režisér „vyššího řádu“, modelér celého divadelního systému, hrající si s divadlem jako celkem, vč. nezaměnitelného celkového vizuálu divadla. Jan Schmid a jeho Studio Y se důsledně pohybují v prostoru postdramatického divadla, nejednou i metodou razantní scénické dekonstrukce, v intenci – jak zde poprvé u nás definováno – předčasné, předběžné a předbíhající postmoderny, pre-postmoderny.