Kniha uzavírá základní pětisvazkový ediční cyklus Pražská pětka. Výtvarné divadlo Kolotoč, označované jako „underground Pražské pětky“, je z již legendární pětice divadel asi nejméně známé. O to však se dnes jeví významnějším ve smyslu uměleckém a estetickém pro důraz na vizualitu, výtvarnost, obrazovost i jistou „pomalost“ (souběžnou s tehdejším usilováním Roberta Wilsona).
Pro knihu se podařilo získat unikátní dobový materiál: kresebně rozpracované scénáře od Čestmíra Sušky, zakladatele divadla (a později známého i ze skupiny Tvrdohlaví), a to na způsob několikastránkových komiksů nebo storyboardů, dále náměty, texty libret, scénosledy či jen „seznamy úkolů“, množství fotografií a jiných dokumentů z let působení divadla (1981–1989). Společně s komentovaným příběhem divadla Kolotoč je v rozhovorech dáno slovo zakladatelským a profilujícím osobnostem: Michalu Baumbruckovi, Michalu Pacinovi (oba společně s již nežijícím Pavlem Kouteckým byli jako „famáci“ iniciátoři projekční experimentace souboru) nebo hudebníku Pavlu Richterovi, v 80. letech také známému z alternativní hudební scény (skupiny Stehlík, Švehlík aj.). Svědectvím přispěl také spoluautor inscenace Ojrol David Vávra a nechybí i ojedinělé dobové reflexe Bohuslava Blažka, Ludvíka Hlaváčka, Sergeje Machonina, Jiřího Oliče apod.