Úvahy o umění, jeho významu a smyslu, o umělecké pravdě, o dialogickém charakteru umění i světa, opírající se o filozofické a teologické předpoklady a východiska. Autor (nar. 1951) diplomovou prací Kantovo pojetí pravdy absolvoval obory filozofie – divadelní věda na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Na téže škole prošel i interní vědeckou aspiranturou, kterou ukončil kandidátskou prací o rozhlasové hře. Působil v Čs. rozhlase jako dramaturg her pro děti a mládež a zároveň spolupracoval s redakcí čtrnáctideníku Scéna. Po listopadu 1989 se stal ředitelem Českého rozhlasu a od roku 1991 přestoupil do soukromého mediálního provozu. Na Katedře divadelní a filmové vědy FF UK přednášel teorii rozhlasu. Knižně mu dosud vyšlo: O rozhlasové hře (Panorama, 1987), Filozofie dramatu (Nakladatelství Scéna, 1991), Lábus – malý Gatsby (nakladatelství Venkow, 1994) apod.
„Nesugeruje pokus o filozofii umění vůbec, ale pohled esejisticky zúžený, což ovšem znamená i určitější a osobitější. Jde o více než pouhou demonstraci osobní estetiky. Se zvláštní naléhavost připomíná principy, v nichž umění zakládá svůj prvotní smysl“ – hodnotí tuto knihu Zdeněk Hořínek v Lidových novinách. Zdeněk A. Tichý v MF Dnes soudí, že „Czechův esej je výzvou k polemice, podmiňuje totiž vznik uměleckého díla vstupem jeho tvůrce do prostoru pravdy“ a Jaroslav Boček v Právu píše, že „kniha má nezanedbatelnou přednost: vytrhne člověka na několik hodin z banalit současného novinářsko-televizního žvanění a přivede ho k přemýšlení o věcech podstatných a trvalých“.